Archeologické nálezy v Číně potvrdily, že masáže byly praktikovány už před třemi tisíci let. Vnitřní kniha Žlutého císaře, první komplexní lékařský text, sepsaný někdy mezi lety 2700 a 200 př. n. l., popisuje léčbu s použitím bylin, akupunktury a masáže. TuiNa, což znamená ,,tlačení a mačkání,, pramenilo z oblíbené lidové masáže anmo, která se dochovala dodnes. Její kořeny sahají k dynastii Shang (počínající v roce 1700 př. n. l.) a znovu se objevuje v letech 1368-1644 n. l. Do Japonska se raná forma masáže z Číny, známá jako anma, dostala přes buddhismus v 6. Století n. l.
"Již staří Egypťané používali masáž jako součást léčby"
Roku 1500 př. n. l. se v Indii tvoří základy ájurvédské medicíny, které se zmiňují o masáži, olejích a bylinkách. Indická masáž hlavy nebo champissage (chamti znamená šampon) je po tisíc let součástí rodinné péče a podporuje zdravé vlasy. Hieroglyfy, nalezené v egyptských hrobkách a datované k roku 2300 př. n. l., zobrazují lékaře, kteří svými dlaněmi třou ruce a nohy.
Podle Hippokrata(cca 460-377 př. n. l.), ,, by měli být lékaři znalí v mnoha uměních, ale obzvlášť a masírování,,. Řecký lékař Asklepiades z Bithýnie(cca 124-40 př. n. l.) doporučoval masáž, dietu, cvičení a koupele. V Řecku se masáž používala na trávící obtíže a všeobecně před sportováním. Římský lékař Celsius (cca 25 př. n. l. až 57 n. l.) do detailu popsal tření a doporučoval masáž jako úlevu při bolesti hlavy, zatímco Galenos (cca 130-201 n. l.) napsal, že ,,všechna svalová vlákna by měla být protahována v každém směru,,. Například Plinia staršího vyléčil doktor použitím masáže a Julius Caesar (100-44 př. n. l. ) dostával masáž při neuralgii(je to bolest, která vzniká poruchou na systému signalizace bolesti). Další kdo psal o masáži byl Perský lékař Avicenna (980-1037), byl ovlivněný Galenem a popsal rozličné způsoby tření.
Později se na masáže začalo hledět s nevolí a byly pouze shovívavě trpěny. Lékařské zmíky jsou až do patnáctého století sporadické. V roce 1813 stanovil Petr Henrik Ling švédský systém pohybu, ačkoli terminologie švédské masáže byla představena, až později holanďanem Johannem Mezgerem. Během 1. Světové války byli zranění vojáci ošetřováni pomocí masáží. Zatímco kalifornský způsob práce s tělem ( rok 1960) slučoval masáž s osobním růstem.
Každá kultura má své vlastní tradice masáže, které oscilují mezi požitkem, lidovým využitím a profesionální terapií. Nyní je masáž praktikována samostatně, přestože tradičně tvořila část léčebného celku.